Znáte film „Svatební cesta do Jiljí“ z roku 1983? Excelují v něm Libuška Šafránková a Josef Abrhám, kteří po vzoru Abrhámových rodičů podnikají takzvanou „předsvatební cestu“, neboť filmový otec pana Abrháma tvrdí, že: „svého partnera nejlépe poznáš, když s ním cestuješ“. Já bych toto tvrzení pouze doplnil tím, že se partneři nejlépe poznávají pokaždé, kdy dělají něco společnými silami, ať je to cokoli. Jestliže spolu vaří, uklízí, staví zeď, malují byt, pokládají koberec, anebo se společně stěhují a vytvářejí si svůj vlastní společný domov. Ten film vám vřele doporučuji zhlédnout, je to dle mého názoru jedna z nejkrásnějších českých komedií, které kdy byly natočeny.
Stěhování patří k činnostem, při kterých se provádí řada činností se značným dopadem do budoucna, může to pro zúčastněné osoby znamenat mnoho změn, na které nejsou připravené, může tu nastávat řada improvizací a kompromisů, přizpůsobení se dané situaci a také svému partnerovi. Společné cestování na dovolenou může být proti stěhování nicotnou, nudnou epizodou, zato stěhovací proces může odhalit skutečné vnitřní rozpoložení a lidské vlastnosti, které by nevypluly na povrch možná ani za deset let společného klidného soužití v rutinní, zaběhnuté domácnosti.
Stěhoval jsem se v životě dvanáctkrát a z toho tři stěhování proběhla společně s partnerkami a podotýkám, že právě v těchto situacích jsme měli příležitost mnohem lépe se poznat, než kdybychom seděli v kavárně a klábosili o vývoji počasí a o událostech na politické scéně. Tímto chci naznačit, že stěhování může odhalit i mnohá příjemná či naopak nepříjemná překvapení z lidského nitra, je dobré to vědět a počítat s tím předem, aby dotyční partneři nebyli zaskočeni. Stěhujeme se zamilované k sobě Stěhování dohodou zkrátka může být dobrým lakmusovým papírkem každého partnerského vztahu. Ovšem mnohem lépe se stěhovací proces zvládá se spolehlivou stěhovací firmou, která bývá v takových situacích pevným opěrným bodem a případným tlumičem nepříjemného stresu.